Aby dobře vypadali "chodníkoví šampioni" - Díl 8.

Anglický kokršpaněl je stále poměrně rozšířeným plemenem, třebaže  na chodnících měst ho již nepotkáváme tak často jako dřív. Může za to nejen móda, která vynesla na vrchol jiná plemena, ale i skutečnost, že dřív tolik oblíbený „kokr“ získal velice špatnou pověst. V dřívější době obrovského boomu plemene došlo, ale i dnes stále dochází k masivnímu množení psů bez PP, potomků (v lepším případě) povahově, zdravotně či exteriérově nepodařených rodičů s PP, v případě ještě horším a mnohem častějším potomků potomků těchto potomků…  Dnešní bezpapírový kokršpaněl se od svého“značkového“ kolegy liší nejen značně odlišným exteriérem, ale bohužel především povahou. Důsledným vyřazováním agresivních jedinců z chovu se podařilo tuto vlastnost u psů s PP téměř eliminovat, zatímco majitelé pouličních kokrů , se s ní nadále potýkají. Právě bezpapíráci zavinili to, že toto plemeno  si nese pověst kousavého, svéhlavého a špatně ovladatelného psa.  Skutečnost je jiná – typický anglický kokršpaněl je milý, přátelský a veselý pes, který, třebaže pravým povoláním lovec, může  při dobrém vedení směle plnit úlohu společníka. Přesto není typickým společenským psem a není ani psem pro každého. Není vhodnou volbou pro seniory ani pro příliš zaměstnané lidi, pořídit by si ho měl také člověk, který má přirozenou autoritu – především kokří kluci rádi využijí slabosti a nedůslednosti svého majitele.  V neposlední řadě je třeba počítat s tím, že anglický kokršpaněl vyžaduje pravidelnou péči o srst. Mnozí psi, především bez PP ,mají sice srst poměrně řídkou a drsnou, jejíž údržba není nijak náročná, nicméně velmi hustá a hedvábná srst se sklony k plstnatění není u plemene výjimkou. Výstavní úprava anglického kokršpaněla spočívá v trimování srsti. Pakliže se srst stříhá strojkem, ztrácí  své pro plemeno typické vlastnosti a takto upravovaného psa nelze vystavovat. Přesto většina běžných majitelů kokrů stříhání vyžaduje – důvodem je snaha omezit línání psa a usnadnit si péči o srst. Ulehčení péče o srst je poněkud diskutabilní, má-li i stříhaný kokršpaněl alespoň „jakžtakž“ vypadat, musí být bezpodmínečně ponechány závěsy na prsou a břiše, stejně jako delší srst na končetinách.  

Domácí, „chodníková“ úprava anglického kokršpaněla patří jednoznačně k těm nejjednodušším a zvládne ji i začátečník.

Rozhodneme-li se pro ni, budeme potřebovat strojek s dvěma výměnnými hlavami (1 mm a 3 mm) a nůžky s dlouhými nožnicemi. Při údržbě srsti se neobejdeme bez kartáče a hřebenu s kovovými zuby. Ideální je používat po koupání psa fén.

Před stříháním musí být pes bezpodmínečně kvalitně vykoupán a rovněž kvalitně spláchnut od šamponu (mastná kokří srst odpuzuje vodu a je třeba důkladnému promočení a následnému spláchnutí věnovat náležitou pozornost). Po vykoupání je vhodné vysušit závěsy na břiše a nohou pomocí fénu a za stálého kartáčování – dosáhneme tím narovnání srsti, která se bude snadněji stříhat a výsledek bude mnohem líbivější.  Má-li pes hodně hustou srst, můžeme ji nechat volně předschnout, abychom si ukrátili čas strávený fénováním a kartáčováním.  Srst před stříháním musí být dobře vyčesaná, což ověříme hustým hřebenem – vyčesání je kvalitní, pokud hřeben po celé délce srsti a na všech partiích bez odporu projíždí.

Do strojku vložíme hlavu, která ponechává délku srsti 1 mm a odholíme břicho do výšky pupku (pozor, abychom nepozorností neodholili delší srst ve slabinách, která nám bude tvořit závěs),  vnitřní strany stehen, třetinu uší zespoda a rovněž zespoda polštářky tlapek .

K česání je nutný kartáč se zahnutými drátky a dva hřebeny - s řidšími a dlouhými zuby a hustčími a kratšími zuby	K samotnému stříhání potřebujeme nůžky na drápky (č.2), nůžky s dlouhými nožnicemi (č. 3,4 nebo 5), vyholovací hlavu (č.6), hlavu ponechávající 3mm (č.8) a samozřejmě strojek (č.9)

Oholíme břicho do výšky pupku...	...srst mezi polštářky
a jednu třetinu uší zespoda

Pak vložíme do strojku hlavu ponechávající délku 3 mm a odholíme celý hřbet,  dále hlavu psa, včetně vnější strany jedné třetiny uší a čenichové partie, stehna do „véček“, prostor cca 2 cm pod ocasem a celý ocas (je-li kupírovaný). U nekupírovaného ocasu oholíme jen cca 2 cm od zádi. Na boku hrana holení určuje nasazení závěsu delší srsti na břiše – opět nenasazujeme závěs příliš nízko ani příliš vysoko. Na prsou závěs tvoří obrácené „V“. Můžeme opatrně odholit srst v podpaží – dáváme pozor, aby nedošlo k rozříznutí kožní řasy. K tomuto druhu poranění dochází především tehdy, je-li srst v podpaží zaknocená a strojek s chuchvalci zachytí i jemnou kůži.

Vyšší hlavou vyholíme třetinu uší z vnější strany	a celý hřbet a hlavu psa
Hrana holení na prsou	hrana holení pod ocasem

Nyní nás čeká práce nůžkami . Tlapky obstříhneme dokulata, srst mezi prsty vyčešeme vzhůru a sestřihneme. Vyholování prstů jako u pudla, které někteří majitelé z praktických důvodů požadují, kokršpanělovi nesluší. Sestříháním vytvarujeme závěs na zadní končetině. Při stříhání vnitřní strany si můžeme nohu zdvihnout. Pod ocasem zkrátíme „záclonku“ přes hřeben. Má-li pes nekupírovaný ocas, zčešeme dlouhou srst dolů a vytvarujeme vlajku, jejíž délka by neměla být výrazně odlišná od délky ponechané srsti na břiše a nohou. Závěs na břiše zčešeme dolů  a zastříhneme tak, aby byl ve slabině nejkratší a směrem k předním nohám jeho délka rostla. Stejnou délku bude mít i závěs na prsou, který stříháme rovněž přes hřeben. Na předních nohou zůstanou prapory, které jsou nejkratší nad tlapkou a směrem nahoru se prodlužují.  Nejlépe se tvarují tak, že končetinu uchopíme do ruky, natáhneme dopředu, srst zčešeme a zastříhneme.

Tlapky obstříhneme dokulata	srst na přední noze zčešeme směrem dolů
a zastříhneme do praporu
Stříhání přední končetiny	stříhání zadní končetiny
Závěs na břiše šikmo sestříhneme	sestříháme závěs na prsou

Srst na uších perfektně rozčešeme a zastříhneme do obloučku.  Na závěr zkontrolujeme drápky a v případě potřeby je ostříháme.