Aby dobře vypadali "chodníkoví šampioni" - díl 12.

Dohola!

S přicházejícím jarem se častěji než v jiných obdobích objevují v salonech zákazníci, kteří staví na střihací stůl svého psa s jediným přáním  – dohola! Někteří z nich přícházejí právě jen jednou do roka- na jaře, jiní si proces oholení zopakují ještě na podzim, ale jsou i tací, kteří přivádějí svého dlouhosrstého miláčka na oholení pravidelně každé dva až tři měsíce. Oholení psa strojkem není žádné umění, výsledek je bez výjimky odstrašující a obecně lze říci, že tato forma stříhání by měla být jen krajním řešením v krizové situaci, nikoli běžným způsobem úpravy, tak jak tomu často je.  Vcelku se jeví zbytečné věnovat holení celý článek, ale vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně rozšířený způsob stříhání, považuji za přínosné napsat o něm pár slov a připojit několik fotografií.  Případný zájemce o oholení si totiž obvykle neumí představit, jaký výsledek může očekávat u toho kterého plemene, když vysloví v salonu slovo „dohola“.

Kompletní oholení nemusí být jen rozmar majitele, jsou případy, kdy je k němu nezbytné přistoupit.  Nejčastějším důvodem je to, že stav srsti psa je tak katastrofální, že její rozčesání je již zcela nemožné nebo by bylo spojeno s neúměrným utrpením psa. Často se v takovém stavu nacházejí psi z útulků, o jejichž srst nebylo dlouhodobě,  případně celý život psa pečováno. Srst takovýchto zvířat dokáže zplstnatět do doslova neprostupné a tvrdé „deky“ a to nejen na těle, ale i na hlavě a končetinách.  Z tohoto stavu již obvykle „není cesty zpět“. Neplatí to ale vždy. Teprve v okamžiku, kdy začneme srst kartáčovat, uvidíme, zda se ji podaří rozčesat nebo je kompletní oholení nevyhnutelné. Toto je velmi individuální – někdy se stav jeví beznadějně a po pár tazích kartáče zjistíme, že srst se velmi dobře rozčesává (např. je –li hrubší textury), někdy se i na první zběžný pohled srst v lepším stavu  nakonec ukáže jako nerozčesatelná (často hustá hedvábná srst). Naprosto nerozčesatelné jsou v tomto ohledu zcela zplstnatělé perské kočky – při česání se srst doslova dohola vytrhá. Také psi s jemnou kůží jsou ze zanedbaného stavu hůře rozčesatelní – například u maltézáků dochází při intenzivním kartáčování filců k rychlému zarudnutí a podráždění kůže. Ve všech těchto případech je lepší zvíře netrápit a srst oholit.

Někdy se k holení psa přistupuje ze zdravotních důvodů – holí se například zvířata pro lepší aplikaci nejrůznějších preparátů na kůži či těžcí alergici na doporučení veterinárního lékaře.

Velmi staří psi trpící řadou zdravotních problémů nebo jen stařeckou demencí jsou holeni z toho důvodu, že již obvykle odmítají jakoukoli manipulaci a česání – oholení je pro ně šetrné a pohodlné.

Lze říci, že holení jakéhokoliv psa z jiných než výše popsaných důvodů postrádá smysl. Mnoho psů je však holeno pravidelně – důvodem je to, že majitel nechce pečovat o srst nebo  chce eliminovat línání psa. Někdy se majitelé domnívají, že v horkých letních měsících se bude oholený pes cítit lépe – skutečnost je taková, že dobře rozčesaná a udržovaná srst izoluje nejen před chladem, ale i před slunečními paprsky. Oholeného psa bychom tedy měli chránit nejen před zimou, ale i před slunečním zářením.

Samotné holení je poměrně jednoduchá procedura, kterou zvládne kdokoli. Budeme kromě strojku potřebovat dvě případně tři výměnné hlavy – o délce 1 mm a 3 mm, případně 9 mm.  Vyholovací hlavou (1 mm) oholíme břicho do výšky pupku a polštářky tlapek zespoda. Dále budeme potřebovat hlavu o délce 3 mm. Pakliže je srst psa rozčesaná, můžeme použít vyšší hlavu (9 nebo 5 mm). Zaknocenou nebo dokonce zplstnatělou srst však tato hlava  „nebere“, musíme použít hlavu třímilimetrovou. V extrémních případech u katastrofálně zplstnatělé srsti se nevyhneme hlavě vyholovací.

Při holení zplstnatělé srsti hrozí nebezpečí zranění psa – při neopatrnosti „holiče“ může dojít k rozříznutí kůže (strojek nerozliší mezi tvrdými filci a kůží). Ošemetná jsou zejména místa v podpaží a slabinách,  kde je volná kožní řasa. Velice obtížné je holení perských koček – jejich kůže je extrémně jemná a hedvábná zplstnatělá srst vytváří doslova „kameny“, jejichž odholení je problematické a to i v případě, že je kočka během procedury v narkóze.

Majitelé často požadují, aby byla oholenému psu ponechána delší srst na hlavě a ocase. Je třeba v tomto případě citlivě zvolit délku srsti, jednoznačně „méně je více“ – holé zvíře s neforemně velkou hlavou a střapatým ohonem vypadá komicky.

Osobně se domnívám, že trocha péče o srst  za pěkně upravené zvíře stojí, nicméně musím jako většina střihačů respektovat přání zákazníka. Pakliže jakoukoli péči os srst odmítá, je oholený pes lepší alternativou než zanedbané zvíře pokryté zplstnatělou srstí.

Následná fotogalerie je ukázkou toho, co vás čeká, pakliže se rozhodnete svého psa oholit....

Zplstnatělý boloňský psík před oholením...	...a po něm
Srst shih- tzu zplstnatělá do neprostupné "deky"
Shih-tzu	Lhasa apso
Maltézský psík	Jorkšírský teriér
Anglický kokršpaněl	Trpasličí pudl
Zlatý retrívr	Portugalský vodní pes
Bearded kolie