Minule jsem vám vyprávěla, jak jsem složila svou první zkoušku z výkonu. Půl roku poté mě čekal další, pro pudla trochu nezvyklý zážitek.
Bylo ošklivé říjnové ráno, panička vstala jako vždycky první, došla nás vyvenčit, ale zpátky do postele k páníčkovi pustila jenom mojí mámu Alku a toyku Veverku. Se mnou se někam chystala, ale třebaže jsem za ní běhala s tázavým výrazem v očích, nic jsem se nedozvěděla. Na výstavu to nevypadalo, to já bezpečně poznám. To se vstává za tmy, všude je hrozný binec, protože panička nemůže najít rodokmen, páníček je otrávený (přímo úměrně vzdálenosti výstavy), dítě dostane vynadáno, prostě předvýstavní atmosféra je zcela nezaměnitelná. Toho rána panička dala páníkovi instrukce, aby nepouštěl psy z vodítka, papouška z klece a dcerku z očí a ten akorát rozespale zabrblal „koukejte se umístit aspoň do desátýho místa, když už mi tu necháváš celou menažerii na krku“. Z toho jsem nebyla chytrá, ale Axa, německý ovčák, povídá: „Řekla bych, že jedeš závodit“. „Jedu taky!“ zaječela Veverka svojí fistulí a vyletěla z postele jako dělová koule. Panička ji bleskově odchytla a brilantně ji vrhla nazpět do kanafasu. Upřímně jsem si oddechla, protože tenhle dvoukilový zmeteček, rozmazlený a protěžovaný, byl tím posledním, koho bych chtěla mít jako publikum. Ještě jsem zaslechla, jak moje máma pomlouvá paničku, že v tomhle počasí by slušný člověk psa nevyhnal, o pudlovi ani nemluvě a už jsme vyrazily.
Atmosféra na závodišti byla podobná jako při zkouškách, jen psů a lidí bylo mnohem víc. V naší kategorii bylo přihlášeno 24 psů a dostavilo se 21 závodníků. Po slavnostním zahájení si psovodi vylosovali a navlékli startovní čísla. Panička se klepala zimou a netajila se tím, jak je ráda, že máme nízké číslo osm, protože pokud náš výkon nebude dobrý, zcela nesportovně opouštíme kolbiště a jedeme domů. Byla jsem trošku nervózní, a tak jsem udělala chybu hned v první disciplíně, čímž jsme přišly o jeden bod z deseti. Pak jsem se srovnala a ve všech třech následujících disciplínách to bylo za plný počet bodů. Následovala disciplína poslední, nejnáročnější. Hned v úvodu udělala panička úplně zbytečnou chybu a připravila nás tak o bod. A ten poslední ztracený bodík nám strhla rozhodčí za moje drobné nepřesnosti.
Z celkového počtu maxima 45 bodů jsme vybojovaly 42. Paní rozhodčí nám řekla: „Zatím jednoznačně nejlepší výkon“ a bylo vidět, jak je na mně panička pyšná. Ale žádné velké naděje si nedělala, vždyť za námi startovalo ještě 13 psů, mezi nimi několik německých ovčáků. Dostala jsem tatranku a koukaly jsme, jak to půjde ostatním. Odcvičilo mnoho psů a všichni zůstávali za námi. Panička byla čím dál tím nervóznější, a když byla o bod horší i krásná a krásně cvičící dobrmanka, začalo se kolem tribuny mluvit o tom, že dnešní závody asi vyhraje pudl. Posledním startujícím byl belgický ovčák - malinois. Výcvikáři vědí, že se jedná o excelentní pracovní plemeno, schopné konkurovat německému ovčákovi. A pes cvičil skutečně moc pěkně. K výsledkové tabuli panička spěchala s malou dušičkou. „Maliňák“ získal jako jediný stejný počet bodů jako já - 42. Pravidla jsou ovšem neúprosná - při rovnosti bodů rozhoduje součet za dvě určité disciplíny. A tam byl belgičák o bodík lepší. O ten bodík, o který mne připravila panička svou chybou. A tak se z krásného poháru radovala majitelka malinoise. Já jsem dostala pytel krmení a vitamíny a po vyhlášení výsledků přišli kamarádi ze cvičáku a bůhvíproč paničku tahali za packu a mně taky (to si teda mohli odpustit, nesnáším, aby na mne někdo cizí sahal, nejsem labrador). Panička byla na mně hrozně hrdá, protože všichni viděli, že pudl není žádné načesané budižkničemu, ale že dokáže i docela pěkně cvičit. A to už byl večer, tma jako v pytli a já se stočila na přední sedadlo a usnula, pevně doufajíc, že to s námi panička v samé euforii nenapere na zpáteční cestě někam do stromu.
S pozdravem Adri
Výsledky v kategorii ZOP:
1. místo - belgický ovčák malinois - Alex Linoline - psovod
Iva Duspivová (42 b.)
2. místo - pudl střední stříbrný- Argent Adrienne
Cassiepia - psovod ing. Irena Lukešová (42 b.)
3. místo - dobrman - Ami Atari Lee - psovod Kateřina
Rejnková (41 b.)
(zveřejněno ve Zpravodaji Klubu přátel a chovatelů pudlů 1/99)